Když si o sobě člověk přečte nějakou absurditu, stojí obvykle před dilematem, zda na ni reagovat či ji blahosklonně přejít. Jelikož jsem byl tento týden upozorněn hned dvakrát, že moje jméno zaznělo v článku i-soutoku, neodolal jsem pokušení si tyto články přečíst.

V prvním článku šlo vlastně jen o tyto dva odstavce:

„Zastupitel Neratovic Pavel Šanda požadoval při projednávání rozpočtu města na rok 2015 po starostce (či zastupitelích) zavedení plynového topení v hasičské zbrojnici v Mlékojedech. Podle něj by to umožnilo lépe tento objekt využívat ke společenskému životu. Uvedl, že mu stačí „veřejný slib.”
Nebudeme polemizovat o potřebnosti této investice a zda je potřebnější, než jiné. Požadavek na „veřejný slib” je ovšem natolik netypický, že si pozornost zaslouží. Měla snad starostka slíbit něco, o čem nemůže sama rozhodnout? Měli zastupitelé jeden po druhém přislíbit, že tuto investici podpoří? Nebo měl Pavel Šanda navrhnout příslušnou rozpočtovou změnu formou usnesení? Zdravý selský rozum, kterého je však neratovický zastupitel odpůrcem říká, že správně by byla možnost třetí…. V demokratickém zřízení totiž rozhoduje hlasování většiny, né veřejné sliby starostů.“

Jaký je kontext celé věci?

Mlékojedská hasičárna je vytápěna elektrickými přímotopy. Jedná se o nejdražší možný způsob vytápění a zároveň nejméně účinný. Návrh na zavedení plynového topení se v zastupitelstvu objevuje prakticky každoročně už déle než 10 let.

Kdyby bylo zavedení plynového topení v hasičárně odsouhlaseno, když to bylo navrženo poprvé či podruhé, investice by nyní byla již splacena, město by ušetřilo a hasičárna jako k tomu jediný vhodný prostor v Mlékojedech by měla podstatně větší využití.

Myšlenka zavedení plynového topení v mlékojedské hasičárně se zamlouvá příslušným úředníkům města (krizové řízení, správa majetku), souhlasí s ním i finanční výbor i vedení radnice.
Problém je, že se vždy najde něco důležitějšího. Jde přitom o investici v maximální výši 200 000 Kč.

Netvrdím, že žádat veřejný slib je obvyklé. Ale tvrdit, že to je proti demokracii, neboť rozhoduje většina, nikoliv starostka města, se v podstatě rovná tvrzení, že si starostka v zastupitelstvu nedokáže zajistit většinu ve věci, se kterou souhlasí téměř každý, pokud ne úplně každý. A to je absurdní tvrzení.

Kdybych udělal to, co mi radí i-soutoku, a podal návrh na změnu rozpočtu, titulek dalšího článku i-soutoku by zněl asi takto: „Šanda chtěl kvůli mlékojedské hasičárně uvrhnout Neratovice do rozpočtového provizoria.“

Návrh na změnu rozpočtu jsem nepodal. Nebylo to proto, že by mi záleželo na tom, co napíše i-soutok. Nebylo to ani proto, že by takový návrh zcela jistě neprošel.

Důvodem bylo to, že rozpočtové provizorium považuji za horší řešení než schválení rozpočtu.