S Ivanem Friedem jsem se seznámil díky Neratovinám. Už po pár větách se mnou začal probírat politiku. Brzy jsem poznal, že za fasádou poněkud roztržitého chlapíka se skrývá člověk s velkým rozhledem, inteligencí, silným sociálním cítěním a smyslem pro spravedlnost. Nyní jsme se sešli, abych se s ním pokusil udělat rozhovor, který s jinými kandidáty dělá on.

V Neratovicích si tě hodně lidí, kteří tě znají, spojuje s předlistopadovým undergroundem. Některé z nich pak překvapilo, že kandiduješ v komunálních volbách za ČSSD. Co na to říkáš?

Za prvé nekandiduji za ČSSD, kandiduji za Balbínovu poetickou stranu samozřejmě vědomě na kandidátce ČSSD.

Co se týče undegroundu, musím se smát, jak i Balbínku všichni brali jako undergroundovou opileckou partu. Tak o ní psali novináři, kterým bylo úplně jedno, že tři z pěti jejích členů mají univerzitní vzdělání.

Posléze si všimli, že okruh kolem nás tvoří samí tzv. intelektuálové a umělci.

Pokud bereš za underground, že jsem v roce 1969 opustil gymnázium a po půl roce „příživnictví“ nastoupil do učení na sazeče v národním podniku Mír, tak jsem byl underground. Pokud bereš za underground, že mě nikdy nedonutili k přihlášce do Svazu mládeže (což bylo tehdy skoro povinné), tak jsem byl underground. Pokud bereš za underground, že jsem se stýkal s lidmi, kteří vzhledem i jednáním underground připomínali, aby se z nich po roce 1989 vyklubali výborní informátoři StB, tak jsem byl underground.

V každém případě jsem patřil mezi účastníky pronásledovaných folkových akcí, v Krumlově, ve Veselí na Moravě, na nichž vystupovali či posléze nevystupovali písničkáři ze sdružení Šafrán (Hutka, Merta, Lutka, Třešňák či Voňková) a poslouchal jsem Karla Kryla.

Dělal jsem v 80. letech divadlo, ve kterém ďábel přiletěl do sovětské Moskvy, aby v psychiatrické léčebně navštívil autora románu o Pilátu Pontském. Toto představení navštívil i pozdější prezident a dramatik v jedné osobě. Přesto mě nezavřeli.

Důvodem asi byla otevřenost, chcete-li bláznovství, se kterým jsem vystupoval. To bláznovství vychází z přesvědčení, že svět je nádherné místo na pobavení, dokud nepřijde usměvavý funebrák.

Tvoje kandidatura je tedy také takovým pobavením před příchodem funebráka?

Jde právě o to, že jsem byl vždycky okouzlen lidmi, o kterých se, slovy Jana Wericha: „na té či oné straně zeměkoule“ nedá říct, že byli přijatelní jako velký básník Shakespeare. Mám rád beatníky Ferlinghettiho, Corsa, Ginsberga či Kerouaca . Prostě tyto levicové blázny z Ameriky.

Oni tehdejší komunismus stejně jako kapitalismus nesnášeli. Na rozdíl od současných umělců ještě chtěli něco sdělit, i když jim málokdo rozuměl.
Svou kandidaturu beru stejně vážně, jako by jí brali výše jmenovaní.

Tato odpověď nemusí být každému zcela jasná…

Abych byl upřímný přesvědčil jsi mne ty, máš prostě takovou zázračnou přesvědčovací schopnost.

Chceš být zvolen nebo jen podporuješ kandidátku, na které je tvé jméno?

Kandiduji, protože jsem se aktivně zapojil do předvolební kampaně a nechci být ten někdo v pozadí, co jenom tahá za nitky.
Chtěl bych uplatnit to, co umím, a spojení s jinými lidmi mi umožňuje alespoň to, aby mě někdo vyslechl. Takže nevím.

Někteří lidé si myslí, že kandiduješ proto, aby sis udržel místo ředitele Společenského domu…

Je to omyl. Chci být starostou. A do svých sedmdesátin krajským hejtmanem.:)

Ředitelem Společenského domu jsi už od roku 1995. Do Neratovic ses z Prahy přestěhoval předloni. Jak se ti tu bydlí? Nelituješ toho?

Samozřejmě, že lituji. Raději bych bydlel v Salmovském paláci nebo v rezidenci na Malé Straně, ale určitě ne na sídlišti Jižní město nebo v podobné lokalitě.
Když nemohu bydlet v Barceloně nebo Riu, připadají mi Neratovice příjemným místem pro život. Bude to pro někoho možná úsměvné, ale považuji se za neratovického patriota.

A co děláš v Neratovicích ve volném čase?

Mým oblíbeným místem je Tip Sport bar, kde společně s fanoušky Slávie, Bohemky a Dukly sleduji jako zuřivý sparťan přenosy naší povedené fotbalové Synot extraligy.

Kromě pasivního fotbalu se aktivizuji jízdou na kole, plaváním a saunováním v neratovickém plaveckém bazénu.

Energii mi dodávají vyjížďky po okolí, podél Labe. Často jezdím za dcerou do Byšic.

A do Prahy ještě zavítáš?

Do Prahy jezdím za dospělým synem, za svou kamarádkou, na Viktorku Žižkov a do Balbínky. Také již dva roky hraju v jedné neustále vyprodané divadelní hře.

Mgr. Ivan Fried, 6. místo na kandidátce ČSSD
61 let, ředitel Společenského domu
Před rokem 1989 pracoval jako typograf, technický redaktor a redaktor inzerce. Pak jako redaktor “150 Hoří” a tiskový mluvčí divadla Minor.
V roce 1995 absolvoval Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v oboru žurnalistika a ve stejném roce se stal ředitelem Společenského domu v Neratovicích.
Je autorem několika divadelních her a uměleckých projektů.
Je členem neratovického šachového klubu.
Je členem Balbínovy poetické strany.